Často se setkávám s tím, že lidé mají ke svým koním zcela chladný vztah a očekávají, že se budou chovat jako stroje. Jako by koně neměli žádné city, pocity, emoce... Pak často komentují interakci s nimi poněkud arogantním tónem:

- Uděláš, co ti řeknu!
- To mu teda neprojde!
- Kam čumíš?

A následuje dar násilí.
Nechválí, nepovzbuzují, nemotivují. Jen chtějí, přikazují a trestají.
Nejenže tak kůň nefunguje - tak nefunguje žádný živý organismus -, ale především to svědčí o jejich neznalosti. To je omluva. Bez jakéhokoli ALE. Možná jen reprodukují systém ohrožení, ve kterém vyrostli a ze kterého nemohou uniknout. Nevím, nejsem psycholog. Ale vím, že motivace, pochvala, ale především pochopení druhého - a je jedno, jestli je to naše dítě, kůň nebo včela - je jediný správný způsob, jak přistupovat k živým bytostem. A naprosto souhlasím s úžasnou ženou, bioložkou Jane Goodall: